Nie je pravdou to, čo si myslíme, ale to, čo je pravdou. Občas sa nám podarí mysleť si aj to, čo je pravdou.
KONCEPCE OBORU PSYCHIATRIE

1. KLASIFIKACE A NÁPLŇ OBORU.

1.1. Číslo odbornosti

 dle vyhlášky  MZd č. 134/1998 Sb.,  kterou se vydává seznam výkonů s bodovými hodnotami.

   305 psychiatrie

   306 dětská psychiatrie

   308 návykové nemoci

   309 sexuologie

   901 klinická psychologie

   902 rehabilitační vysokoškolský pracovník

   911 zdravotní sestra

   918 rehabilitační středoškolský pracovník

   925 domácí zdravotní péče

   a další profese: vysokoškolský sociální pracovník

                    středoškolský sociální pracovník

                    sociální pedagogové

1.2. Definice,  předmět a cíl  oboru, jeho konkrétní  úkoly, metody.

Předmětem   a  náplní   oboru  psychiatrie   je  prevence, diagnostika,  terapie   a  rehabilitace  osob   s  duševními poruchami   v rozsahu dg. F0-99.,   jak jsou  vymezeny  podle kriterií současné Mezinárodní klasifikace nemocí,  10. revize  MKN-10), platné v České republice od r. 1994 a rovněž  výzkumem etiologie a terapie těchto duševních poruch a rehabilitace.osob s těmito poruchami.

   Obor  psychiatrie  vymezuje  hranice  oproti  nechorobným stavům nespokojenosti, sociálního  selhání, proti přirozeným reakcím  na  životní  zátěže,  extrémním  názorům a postojům politickým a filosofickým. Spolupracuje  s dalšími obory při psychických   následcích  různých   chronických  somatických onemocnění,  stařeckých poruchách  a úpadku  sil. V prevenci duševních poruch pak usiluje o dosažení a zlepšení duševního zdraví

   Cílem péče  o osoby s  duševními poruchami je  co nejvíce podpořit schopnosti pacienta a  jeho přirozeného zázemí tak, aby nemocný byl schopen se sám co nejvíce vypořádat se svými obtížemi.  Snahou  je  napomoci  osobám  s  duševní poruchou k dosažení produktivního a subjektivně uspokojivého života v co nejpřirozenějších podmínkách.

   K  těmto   cílům  využívá  psychiatrie   léčebné  postupy biologické,       psychoterapeutické,      socioterapeutické a rehabilitační.

   Pro  dlouhodobé  duševně  nemocné  je  nezbytné  doplnění zdravotní péče o péči  sociální a rehabilitační. Zdravotní a sociální  péče se  u těchto  nemocných vzájemně  prolínají a doplňují.

   Ze společenského  hlediska je nezbytné  věnovat pozornost podpoře  duševního  zdraví.  V  psychiatrii neexistují zatím prokazatelně  účinné metody  primární prevence.  Tím více je třeba  usilovat o  omezení následků  již vzniklých duševních poruch (sekundární a terciární prevence).

   Diagnostické,   léčebné  a   rehabilitační  postupy  musí respektovat  a chránit  důstojnost pacienta  a práva duševně nemocných.  Prostředky  omezující  osobní  svobodu nemocných mohou být  použity až v  krajním případě po  vyčerpání všech jiných   možností.   Rozhodování   o   léčení,   o   přijetí a propuštění  z  lůžkových  zařízení   mají  být  činěna  po informování  pacienta a  v  souladu  s platnými  zákonnými a etickými normami.

   Ve výjimečných případech,  zákonem stanovených, přebírají zodpovědnost za  omezení osobní svobody  a za akutní  léčení zdravotníci,  resp.  psychiatři. Ovšem při nedobrovolném přijetí zahajují zadržovací řízení oznámením soudu.   V  těchto případech jsou jejich postupy a jednání kontrolovány soudem.

   Problémy  psychiatrie  (diagnostika,  léčení, posuzování) často  úzce   souvisí  s  celospolečenskými   problémy  doby (závislosti, sebevražednost,  extrémní názory, stigmatizace, trestná  činnost),  které  přesahují  kompetence  i možnosti psychiatrie   a  zdravotnictví   vůbec.  Za   ty  musí  nést odpovědnost  a  určovat  řešení  celospolečenské  orgány  za konzultativní pomoci psychiatrie.

1.3 Vymezení činnosti oboru a nároků kladených na obor

1.3.1 Popis klientely, nejčastější diagnostické okruhy.

   Zájmem  oboru  jsou  osoby  trpící  některou  z duševních poruch, jak jsou popsány v MKN-10 (F0-F99) u všech věkových kategorií. Obor spolupracuje s ostatními klinickými obory medicíny, kde se  psychické  vlivy  podílejí  na  vzniku  a  na  udržování somatických  chorob  anebo  kde  somatické choroby psychické poruchy vyvolávají.

   V  oboru  psychiatrie  existuje  ve  větší  míře  než  ve všeobecné medicíně  značný podíl tzv.  "skryté nemocnosti". Ty buď  nejsou správně rozpoznávány  a léčeny, anebo  nejsou přiměřeně  léčeny  jak  ve  zdravotnických  zařízeních,  tak i mimo     (např.   larvované   deprese,  psychosomatická onemocnění, alternativní medicína a pod.)

   Duševní  poruchy  často  probíhají  dlouhodobě  a  mívají periodický  průběh.  Mnohé  z  nich  zkracují  život  (např. schizofrenie, deprese, závislosti).  Protože neznáme doposud u většiny psychických poruch  ani etiologii, ani patogenézu, je jejich  léčení někdy obtížné a  dlouhodobé. Všechny ale výrazně  zhoršují kvalitu  života jedince  a kvalitu  vztahů rodinných  partnerských, pracovních  i sociálních  a omezují životní spokojenost. to vše má  vliv na mnohé oblasti života postiženého i jeho okolí.

   Největší  část psychiatrické  péče je  věnována zejména v ambulantních  a  v  intermediárních  zařízeních  pacientům s funkčními neurotickými  poruchami, s poruchami  adaptace a s poruchami reaktivními (tzv. "malá psychiatrie").

   Současný  vývoj  klade   před  psychiatrii  zvláště  tyto problémy a nároky:

- stárnutí populace zvyšuje počet duševních poruch ve stáří, zvláště demence,

- zdraví  populace   je  více  a   více  ohroženo  nadměrnou konzumací alkoholu a dalších návykových látek,

- oblast   tradiční   klasické   psychiatrie   (tzv.  "velká psychiatrie",  zabývající  se  psychózami)  oproti  ostatním oborům medicíny  zanedbaná v péči  o dlouhodobé a  chronické pacienty,

- péče v oblasti neurotických  a psychosomatických poruch se rozšířila a z části  přenesla do primární zdravotnické péče. Zde   hrozí   určitá   medicinizace,   resp.  psychiatrizace životních  problémů a  zdravotních obtíží  a to  zvláště při trvalém nárůstu životních zátěží,

- spolupráce  s řadě  oblastí -  gerontologická péče, léčení závislostí, péče  o oligofreniky -  se sférou sociální  není dostatečně koordinována,

- psychiatrie   spolupracuje   na    celé   řadě   závažných celospolečenských problémů, jako je sebevražednost, návykové choroby,  péče o  osoby psychicky  defektní, nezaměstnanost, násilné  jednání  duševně  nemocných,  výchova  k  psychické odolnosti, prevence psychických poruch aj.(1).

------------------------------------------------------------

Pozn. pod čarou:

(1) Blíže  viz: Škoda,C. a kol.:  Duševní zdraví obyvatel ČR včera, dnes a zítra.  Psychiatrické centrum Praha, 1996. 100 s.

------------------------------------------------------------

1.3.2.  Rozsah  působnosti,   mezioborové  výkony,  výhradní oborová kompetence.

   Psychiatrickou  péči  je  možno   rozšiřovat   za  mez ekonomických možností státu. Ovšem především je třeba nalézt optimální řešení zvláště v těch oblastech, které:

(a)  hrubě  ohrožují  a   narušují  život,  zdraví,  lidskou důstojnost  a spokojenost  nejen samotných  nemocných, ale i jejich rodin.  Sem patří např.  chronické psychózy, mentálně retardované osoby  s psychickými problémy,  staří a dementní lidé, invalidizující neurotické poruchy a poruchy osobnosti.

(b)  přerůstají  v  závažný  celospolečenský  problém, např. závislosti, gerontopsychiatričtí nemocní.

   Psychiatrie  spolupracuje  se  zdravotnickými  zařízeními mimo   svoji   oblast,   např.   ordinacemi  primární  péče, ordinacemi  specialistů,  klinických  psychologů, zařízeními psychoterapeutickými,  psychosomatickými,s centry  pro léčbu bolesti,  agenturami  domácí  péče,  sdruženími pro chráněné bydlení a chráněné zaměstnávání.  Dále využívá manželských a předmanželských poraden, pedagogicko-psychologických poraden a nejrůznějších sociálních služeb.

   Psychiatři a kliničtí  psychologové poskytují též odborné konziliární,  poradenské případně  psychoterapeutické služby a to  jednak  na  nepsychiatrických  odděleních, jednak mimo resort zdravotnictví a to zvláště u pacientů:

- s tělesným onemocněním a souběžnou duševní poruchou,

- u  nichž  psychologické  vlivy  působí  na  vznik a průběh somatického  onemocnění   (např.  kardiochirurgické  výkony, transplantace),

- s  psychosomatickými  poruchami  a  funkčními neurotickými poruchami,     kteří     vyžadují     psychiatrický     nebo psychoterapeutický zásah,

- u nichž  je potřeba sestavit  rehabilitační plán tak,  aby byly postiženy psychické vlivy na somatické onemocnění.

1.3.3  Standardy diagnostických a terapeutických postupů

   Doporučené diagnostické a  léčebné postupy u jednotlivých psychických  poruch podle  MKN-10 byly  zpracovány skupinami odborníků a veřejně oponovány  na sjezdu České psychiatrické společnosti České lékařské  společnosti J.E.Purkyně v červnu 1998. Byly publikovány ( Doporučené postupy psychiatrické péče. Psychiatrie. Galén, Praha, 1999, 80 s.) a jsou průběžně doplňovány.

1.4  Použití  základních  právních  norem  vztahujících se k oboru.

1.4.1 Výčet základních zdravotnických norem

   Vedle  obecně   platných  právních  předpisů   českých  i mezinárodních jde o: Kodex     práv    psychiatrických     pacientů,    schválený Psychiatrickou společností ČLS JEP v r. 1963 (3).

------------------------------------------------------------

Pozn.  pod  čarou:  (3)  Česká  a  slovenská psychiatrie, 91, Supplementum   1,  53-56,   květen  1995   a  doplněk  Česká a slovenská psychiatrie 92, 3, 193, 1996.

------------------------------------------------------------

1.4.2 Výčet mimorezortních norem

   Občanský  zákoník,  Občanský  soudní  řád, Trestní zákon, Trestní řád.

Zákon č. 37/1989Sb. o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

1.5. Povinná hlášení a zpracování statistických dat

   Povinná   hlášení   se   v   oblasti  psychických  poruch nepožadují.

   Povinná  jsou  hlášení  dokonaných  sebevražd  a to všemi zdravotnickými  pracovníky  a   dále  pravidelné  (půl)roční výkazy   o    činnosti   psychiatrických,   psychologických, sexuologických  a  AT  zdravotnických  zařízení (lůžkových i ambulantních).    U   lůžkových    zařízení   pak    sčítací psychiatrické lístky.

1.6. Registry vedené a navrhované

   Registry osob  s duševní poruchou nejsou  vedeny a nejsou považovány za vhodné.

   Potřebný  je  registr  osob,  jimž  bylo  určeno anebo je vykonáváno ambulantní a ústavní ochranné léčení. Dále vhodný registr osob s návykovými nemocemi, které prodělávají substituční léčbu, např. metadonem.

1.7  Dispenzarizace

   Dispenzarizace v psychiatrii je nezbytná k systematickému a řádnému  léčení  a  k  prevenci  dalších projevů psychické poruchy. Zvláště potřebná je u chronického průběhu duševních poruch a u osob, u nichž se vyskytuje nedostatečný náhled na vlastní onemocnění (psychózy) a  nedostatečný zájem o léčení (závislosti).

   Pro  dispenzarizaci jsou  vhodné následující diagnostické skupiny:  psychózy  s  recidivujícím  nebo vleklým průběhem, psychické  poruchy  u  dětí   a  adolescentů,  osoby,  které provedly   sebevražedný  pokus   v  souvislosti   s  duševní poruchou,   osoby    se   závislostí   ve    stadiu   léčbou ovlivnitelném.

2. NAVRHOVANÁ STRUKTURA OBORU.

2.1 Síť

V roce 2000 bylo v ČR 21 psychiatrických léčeben s 10 075 lůžky. Výhradně pro děti a  dorost byla určena zařízení se 358 lůžky. Ve zbývajících 17 zařízení pro dospělé (9717 lůžek) bylo pro děti a dorost vyčleněno ještě 238 lůžek. Z úhrnného počtu lůžek bylo 1 700 určeno gerontopsychiatrickým pacientům, 1317 pro léčbu alkoholiků a toxikomanů a 140 pro léčbu sexuologickou.

Počet lůžek v psychiatrických lůžkových zařízeních resortu zdravotnictví činil v r. 1999 celkem  11 399. Počet lůžek připadajících na jedno lékařské místo se stále snižuje a v současné době činí 19,5 lůžka. Průměrná ošetřovací doba činí 24,2 dne v psychiatrických odděleních nemocnic a 79,7 dne v psychiatrických léčebnách.  V roce 1999 bylo hospitalizováno 562,4 případu na 100 000  obyvatel. Nejčastější hospitalizační diagnózou  jsou tradičně schizofrenie; v r. 1999 bylo umístěno v psychiatrických lůžkových zařízeních na 11 622 pacientů s dg. Schizofrenie (F20 – F29).

Znepokojující je nárůst hospitalizovancých závislých na drogách – 4743 pacienti v r. 1999.

Ambulantní péči v oboru psychiatrie zabezpečovalo 564,14 psychiatrů, 17,54 sexuologů, 99,85 psychologů a 2,64 ostatních lékařů. Středních zdravotnických pracovníků bylo 391,24 (přepočtený počet). Bylo provedeno celkem 2 057 952 ambulantních psychiatrických ošetření – vyšetření.  Celkový počet prvních ošetření byl 361 931. V rámci ochranné léčby bylo provedeno 28 822 ošetření-vyšetření, z nichž 3207 bylo prvních.  Nově zjištěná onemocnění  tvořila průměrně 28,1% u sledovaných diagnóz.Komunitní služby poskytuje celkem dvacet organizací se statutem nestátních neziskových zařízení, jež jsou rozmístěny vyjma západních a jižních Čech vcelku rovnoměrně po celé ČR.  Některá z nich poskytují všechny či většinu služeb komunitní péče, některá jen něklerou v rámci svých možností. Statistické sledování této péče se teprve připravuje.

2.1.1. Navrhovaná síť péče v oboru

   Psychiatrická  zařízení jsou  zřizována buď  jako součást vyššího   zdravotnického  zařízení,   nebo  jako  samostatná pracoviště.    Mohou   též    vznikat   kombinace    různých nemocničních, intermediárních a  ambulantních zařízení podle místních podmínek, potřeb a možností.

   Cílem je, aby v každém geografickém regionu byla dostupná potřebná    nabídka     psychiatrických,    psychologických, psychoterapeutických  a  sociálních   služeb.  Ty  se  spolu navzájem  doplňují, koordinují  činnost a  vytvářejí funkční celek.

   Z   dlouholetých   zkušeností   vyplývá   vyšší   potřeba psychiatrických   a  sociálních   služeb  ve  velkoměstských aglomeracích (vyšší  výskyt závislostí a  koncentrace osob s chronickými duševními poruchami).

2.1.1.1  Technické a prostorové vybavení

   Řídí  se  pravidly  pro  zdravotnická  zařízení.  Veškerá zařízení akutní    psychiatrické  péče  musí mít bezprostředně dostupnou   konziliární  službu   a  laboratorní  komplement. Psychiatrické  pohotovostní  služby   musí  být  ve  větších aglomeracích.

Síť psychiatrických zařízení tvoří:

- ambulantní péče,

-intermediární péče,

-lůžková péče.

Mimo to existují v  úzké návaznosti i zařízení meziresortní péče a zařízení mimo resort zdravotnictví.

2.1.2 ambulantní péče

   PSYCHIATRICKÁ AMBULANCE.

   je základním článkem ambulantní psychiatrické péče. Jejím úkolem   je   prvotní   diagnostika,   léčba,  rehabilitace, posuzování  a  prevence  duševních  poruch.  V  indikovaných případech odesílá nemocné  do lůžkového nebo intermediárního zařízení.

   Provádí  dispenzární  péči  u  osob  s  duševní poruchou. Pečuje  o  osoby  v  ochranném  ambulantním léčení. Součástí ambulance může být i návštěvní služba.

   SPECIALIZOVANÉ AMBULANCE:

   AMBULANCE VEŘEJNÉ PSYCHIATRICKÉ PÉČE.

   Určitá    část   psychiatrické    péče   je   zajišťována prostřednictvím tzv.  psychiatrické péče ve  veřejném zájmu. Jejím úkolem je zvláště péče  o osoby pro léčbu nedostatečně motivované, o osoby sociálně selhávající, o osoby v ochranné léčbě     (psychiatrické     sexuologické,    protialkoholní a protitoxikomanické).  Dalším jejím  úkolem je  vyhledávání osob se  závislostí a dispenzární  péče pro všechny  uvedené skupiny.

   Veřejní psychiatrická péče se zřizuje jednak pro dospělé, jednak pro děti a dorost.

   Veřejná  psychiatrická   péče  muže  být   prováděna  buď samostatně,  anebo v  kterémkoli ambulantním  psychiatrickém zařízení a to i na část pracovního úvazku.

   ORDINACE AT PRO PREVENCI A LÉČBU ZÁVISLOSTÍ.

   Zaměřuje  se  na  vyhledávání,  podchycení,  diagnostiku, léčbu,  rehabilitaci, resocializaci,  prevenci a  registraci osob se  vznikající nebo vzniklou  závislostí na alkoholu  a jiných návykových látkách.

  SUBSTITUČNÍ CENTRA

Poskytují udržovací substituční léčbu pacientům, závislým na opioidech.

Řídí se ustanovením MZ ČR – Věstník MZ ČR č. 4/2000 a č. 6/2001

   PSYCHIATRICKÁ AMBULANCE PRO DĚTI A DOROST.

   Provádí  psychiatrickou  diagnostiku  a  komplexní léčbu, rehabilitaci, reedukaci event.  resocializaci dětí a dorostu s psychickou  poruchou.  Zprostředkuje  další psychiatrické, pedagogické   nebo   sociální   služby   se   zdravotnickými i nezdravotnickými zařízeními. Provádí dispenzarizaci.

   Používá  všech forem  terapie včetně psychoterapeutických přístupů individuálních  a skupinových, rodičovské  a rodinné terapie.

   AMBULANCE PSYCHIATRICKÉ SEXUOLOGIE.

   Zabývá  se diagnostikou,  terapií, posuzování  a prevencí sexuálních  poruch  a  ochranným  ambulantním  sexuologickým psychiatrickým léčením.

   AMBULANCE PRO PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY.

   Zajišťuje   systematickou   ambulantní   léčbu   u   osob s poruchami příjmu potravy.Zároveň zabezpečuje bezprostřední

psychiatrickou  a psychologickou  pomoc při  náhle vzniklých dekompenzacích stavu pacientů.

   AMBULANCE KLINICKÉHO PSDYCHOLOGA.

   Provádí psychologickou  diagnostiku   a  v  indikovaných případech  psychoterapeutické  léčení   osob  s  psychickými poruchami.  Ambulance je  buď samostatná,  anebo je součástí jiného    vyššího    zdravotnického    zařízení,    většinou psychiatrického.  Zřizuje   se  ale  i   mimo  psychiatrická zařízení.

2.1.3 intermediární péče

   KRIZOVÉ CENTRUM.

   Je zařízením  prvního kontaktu, které  je volně přístupné bez   objednací   lhůty.    Úkolem   krizového   centra   je psychoterapeutická event. psychiatrická  pomoc osobám, kteří se octli v tíživé životní situaci.  Mimo to pečuje o osoby s psychickou  poruchou, u  nichž lze  předpokládat, že  pomocí krizového     centra    se     vyhnou    hospitalizaci     v lůžkovém   psychiatrickém  zařízení.   Krizové  centrum  tak snižuje  počet  nezbytných  psychiatrických  hospitalizací a omezuje   tím   konzumaci   zdravotnických   služeb   včetně hospitalizace.

   Krizové centrum pracuje nepřetržitě,  24hodin denně 7 dní v týdnu.  Jeho součástí  může  být  malý počet  lůžek, která slouží  k  několikadennímu  pobytu.  Nejde  formálně o lůžka nemocniční.

   Minimální   služby  krizového   centra  zahrnují  trvalou možnost telefonického kontaktu  a možnost osobního kontaktu. Další   vhodné  programy   krizového  centra   jsou  krizová intervence formou výjezdu nebo návštěvy, krátkodobý pobyt na krizovém lůžku anebo krátkodobý pobyt v denním stacionáři.

   Krizové centrum může být specializováno na děti a dorost.

   DENNÍ STACIONÁŘ (sanatorium).

   Slouží pro  denní pobyt psychiatrických  pacientů. Úkolem denního    stacionáře    poskytovat    každodenní   léčebnou a rehabilitační péči nemocným,  kteří vyžadují intenzivnější ambulantní léčbu, avšak nevyžadují ještě hospitalizaci. Jeho cílem je mj. zkrátit, event. zamezit hospitalizaci.

   Programy denního stacionáře se  využívají i jako příprava na zařazení do programů chráněného bydlení a chráněné práce. Slouží  i  jako  rehabilitační  programy pro hospitalizované pacienty  k usnadnění  přechodu z  hospitalizace do  běžného života. Denní stacionář poskytuje i sociální a právní pomoc.

   Denní stacionář  může být součástí  jiného zdravotnického zařízení,   lůžkového   oddělení,   léčebny,   psychiatrické ambulance anebo  kombinován se zařízením  krizové intervence nebo a ambulancí klinického psychologa.

   Ve  větších  městech   může  denní  stacionář  poskytovat specializované  programy pro  určité skupiny psychiatrických nemocných (chroničtí pacienti,  závislé osoby, děti, dorost, gerontopsychiatričtí  nemocní,  osoby   s  poruchami  příjmu potravy).

   DOMÁCÍ PÉČE A DOMÁCÍ LÉČBA.

   Domácí   péče  je   určena  osobám,   které  bydlí   doma a potřebují pomoc a podporu. Mimo to může tento typ péče být i léčbou v domácím prostředí (farmakoterapie, ošetřovatelská péče, podpůrná psychoterapie, práce  s rodinou aj.). Může se uskutečnit samostatně, anebo návazně na hospitalizaci.

   Domácí    péče   je    součástí   činnosti    kteréhokoli psychiatrického zařízení, anebo může  být vykonávána v rámci agentury domácí péče.

2.1.4 lůžková péče

   Nemocniční  psychiatrická  péče   dnes  disponuje  celkem 11.400  lůžky. 88%  z  nich  je v  psychiatrických léčebnách a 12% v psychiatrických odděleních nemocnic.

   Změny v počtech lůžek a jejich restrukturalizace je možno uskutečnit  pouze v  souvislosti s  rozvojem ambulantních  a intermediárních služeb a  služeb sociálních. Pouhé snižování počtů lůžek v léčebnách by vedlo ke zhoršení péče.

   Péče o akutní psychiatrické  poruchy (definované 5Oti dny hospitalizace)    by    se     měla    postupně    přesouvat z psychiatrických   léčeben   do   psychiatrických  oddělení nemocnic.  Ta jsou  lépe  vybavena  pro tento  typ nemocných a mohou poskytovat kvalitnější akutní péči.

   Výhledově  by měl  celkový počet  lůžek v psychiatrických léčebnách a v psychiatrických  oddělení nemocnic dosáhnout v České republice počtu 100 lůžek  na 100.000 obyvatel: Z toho by počet lůžek  akutní péče představoval 45 %  a počet lůžek následné péče 55 %.

   2.1.4.1 Psychiatrická oddělení

   Jsou  určena  pro   krátkodobou  a  většinou  dobrovolnou hospitalizaci  pacientů  s  akutní  psychickou poruchou nebo s akutní     dekompenzací     poruchy    chronické.Provádějí diagnostiku, terapii, rehabilitaci  a posuzování psychických poruch.  Poskytují konziliární  službu pro  ostatní oddělení nemocnice.

   Obvykle   jsou   součástí   nemocnic,   ale   mohou   být i samostatnými  zařízeními. Musí  mít zajištěnu  po 24 hodin denně  konziliární  službu,   laboratorní  a  další  pomocná vyšetření.  Mohou zřídit  jednotku intenzivní  psychiatrické péče.  Některá oddělení  mají specializované  pracoviště pro děti a  mladistvé, psychogeriatrické oddělení,  oddělení pro poruchy paměti,popř. další specializovaná pracoviště.

   Na psychiatrických odděleních  pracují psychiatři a další lékaři,  kliničtí  psychologové,  další  odborní  pracovníci, vyšší  zdravotničtí  pracovníci,  střední,  nižší  a pomocní zdravotníci,     sociální     pracovníci,    fyzioterapeuti, ergoterapeuti a další.

   Psychiatrické oddělení  je většinou zřizováno  pro oblast s minimálně 100.000  obyvateli, což odpovídá  dostupnosti do cca 40 km.

   Psychiatrická  oddělení  mohou  být  zřizována  pro  více okresů.  Psychiatrická  lůžka  pro  vybrané  akutní pacienty mohou vznikat i při denních stacionářích anebo při krizových centrech.

   Psychiatrické kliniky a oborová výzkumná zařízení

   Speciálním    typem    psychiatrických    oddělení   jsou psychiatrická  oddělení  fakultních  nemocnic.  Mají  statut kliniky, která je součástí lékařské fakulty. Poskytují kromě zdravotnických  služeb  i   výuku  vysokoškolským  studentům a výchovu  postgraduální a  zabývají se  výzkumnou činností. Slouží   i   jako   superkonziliární   služby   a  poskytují psychiatrickou péči ve zvláště složitých případech.

   Oborová výzkumná zařízení

   Mají jako hlavní náplň činnosti výzkumnou práci v oblasti psychiatrie a  v oborech příbuzných.  K jejich činnosti  může sloužit i omezená lůžková a ambulantní kapacita.

(pokračovanie - vid.2) 

07.11.2008 10:49:08
cykloturistika
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one