Nie je pravdou to, čo si myslíme, ale to, čo je pravdou. Občas sa nám podarí mysleť si aj to, čo je pravdou.
(pokračovanie)
2.1.4.2. Psychiatrické léčebny

   Úkolem  psychiatrických  léčeben   je  dlouhodobá  léčba a rehabilitace psychicky nemocných všech věkových kategorií. Zároveň zatím plní i úlohu psychiatrických oddělení nemocnic v regionech,   kde  dosud   psychiatrická  oddělení   nejsou zřízena, nebo  kde nemají odpovídající  lůžkovou kapacitu. V léčebnách  se  uskutečňuje  ústavní  ochranné  léčení  podle stanovené rajonizace.

   Pro  akutní psychiatrickou  péči jsou  vyčleněna zvláštní lůžka,  pro něž  platí normativy,  určené pro  psychiatrická oddělení nemocnic.  Předpokládá se, že  v budoucnu převezmou akutní psychiatrickou péči od léčeben psychiatrická oddělení nemocnic.

   Psychiatrické   léčebny   přijímají převážně  nemocné   ze  svého stanoveného  spádového   území,  včetně  těch,   kteří  jsou přijímáni bez svého souhlasu.

   Psychiatrické    léčebny     vytvářejí    podmínky    pro diferencovanou    péči    prostřednictvím   specializovaných oddělení    typu    pracovišť    příjmových,   doléčovacích, rehabilitačních,  psychoterapeutických, psychogeriatrických, pro  léčbu   závislostí,  dětských  a   adolescentních,  pro ochranné  léčení,  sexuologických,  somatických  aj. Pro své nemocné zajišťují péči odborníků dalších medicínských oborů. Psychiatrické  léčebny hospitalizují  též z  nařízení orgánů činných  v  trestním  řízení   a  soudů  osoby  k  vyšetření duševního stavu pro soudně-posudkové účely.

   Kromě  psychiatrických  léčeben  se  všeobecným zaměřením existují i psychiatrické léčebny specializované na psychické poruchy  u dětí  a mladistvých,  na osoby  se závislostmi na alkoholu a jiných návykových látkách.

   Psychiatrické   léčebny  trvale   usilují  o   zlepšování léčebného prostředí a o naplňování stavebních, hygienických, společenských a etických norem hospitalizace.

   Lázeňská zařízení

   Úkolem lázeňských zařízení je jednak doléčování duševních poruch   a  jednak   péče  ke   zvýšení  psychického  zdraví a odolnosti.

   2.1.5 zařízení meziresortní

   Centra denních sociálních služeb a denních aktivit,

   Protidrogová kontaktní centra

   Jde  o zařízení  na pomezí  zdravotnické a  sociální péče docházkového typu  s volným přístupem.  Jsou určena převážně pro  osoby s  dlouhodobou duševní  poruchou a  pro osoby  se závislostí. Mohou  být místem prvního kontaktu  a vstupem do dalších služeb.

   Dávají  mj.  možnost  trávení  volného  času,  navazování společenských vztahů, možnost zdokonalit praktické, pracovní a sociální dovednosti, poskytují příležitost získávat právní informace.  Ve  formě   klubů  mohou  organizovat  osvětové, informační anebo rekreační programy.

   Zařízení určená  pro závislé poskytují  všestrannou pomoc včetně  aktivit, snižující  riziko nejrůznějších  komplikací (harm reduction).

   Chráněné bydlení a příprava na samostatní bydlení

   Jde o  službu na pomezí následné  zdravotnické a sociální péče.  Cílem   chráněného  bydlení  je   buď  resocializovat nemocného  a  připravit  jej  k  samostatnému a soběstačnému způsobu  života,  anebo  mu  umožnit  dlouhodobý  pobyt mimo lůžkové  psychiatrické nebo  sociální zařízení  při větší či menší podpoře a pomoci.

   Existuje celá  škála intenzity sociální  podpory počínaje kolektivním  bydlením s  24hodinovým dohledem  až po bydlení v samostatném bytě s minimální podporou a občasným dohledem.

   Zvláštní  formou  chráněného  bydlení  jsou  terapeutické komunity  pro  osoby  závislé  na  drogách  a  rehabilitační zařízení pro dlouhodobý pobyt chronicky duševně nemocných.

   Zařízení  pro podporu práce a zaměstnání

   Cílem   zařízení    a   programů   pro    podporu   práce a zaměstnávání  je udržení,  obnovení a  zlepšení pracovních dovedností a sociálních vztahů,  které jsou s prací spojeny. Tím lze dosáhnout zlepšení  výkonnosti, zvýšení sebedůvěry a zlepšení zdravotního-duševního stavu.

   Služby    jsou   přizpůsobeny    individuálním   potřebám nemocných,  kteří jsou  na trhu  práce znevýhodněni  takovým způsobem, že vyžadují chráněné pracovní podmínky.

   Jednotlivá zařízení se liší  podle míry důrazu na zlepšení či udržení dovedností.

   Rehabilitační a chráněná dílna

   Je   pracovištěm  pro   5-15  osob   s  vhodným  výrobním programem.  Pracovní doba  je zkrácena  a prostředí vykonává jen nízký  tlak na pracovní  výkon. Je vyžadováno  přátelské ovzduší a pravidelná supervize.

   Sociální firmy a sociální družstva

   Sociální firmy jsou samostatné  provozy či podniky, která představují  specifická  pracoviště  pro  osoby  s  duševní poruchou. Provoz  je podporován státními  institucemi, event sponzory a je zapojen do běžného tržního prostředí, často ve sféře  služeb. Setrvání  nemocného na  pracovním místě  není časově omezeno.

   Přechodné zaměstnávání

   Na vybraná pracovní místa v běžných pracovních podmínkách jsou   zařazováni  na   časově  omezenou   dobu  nemocí   za individuální  dlouhodobé  podpory  sociálních  pracovníků či sociálních  terapeutů.  Jedinec  může  absolvovat následně i více přechodných  pracovních míst. Při  výpadku či selhávání pacienta je nahrazen jiným nemocným nebo dočasně i pracovním terapeutem  nebo sociálním  pracovníkem. Součástí podpůrného systému je i klub zájemců  o pracovní zařazení a vyhledávání vhodných pracovních míst.

   Podporované zaměstnání

   V  úzké spolupráci  se zaměstnavateli  lze nalézt  vhodná pracovní  místa  v  běžných  pracovních  podmínkách. Na tato pracovní místa jsou zařazovány osoby s duševní poruchou a to bez  časového  omezení.   Sociální  pracovníci  či  pracovní terapeuti jim poskytují podle potřeby podporu.

   2.1.6 zařízení mimo resort zdravotnictví

   Specializované ústavy sociální péče

   Jsou  určeny  pro  psychogeriatrické  pacienty, pro osoby závislé na  návykových látkách a pro  jiné chronicky duševně nemocné,  které není  možno umístit  do chráněného bydlení. Kontraindikovány   jsou  pro   akutní  anebo   exacerbující psychické poruchy,  vyžadující nemocniční léčení.  Je v nich rozvinuta zvláště ošetřovací a azylová péče.

   Detenční ústav

   Je určen  pro osoby v dlouhodobé  ústavní ochranné léčbě, které nespolupracují  v léčení anebo  sabotují léčbu a  jsou společensky nebezpečné. Ústav disponuje 60-100 lůžky a spadá do   resortu  spravedlnosti   nebo  sociální   péče,  ev.  i zdravotnictví.

      Středisko  ochranných léčeb  v době  výkonu trestu odnětí svobody.

   Jde    o   pracoviště    vězeňské   služby   Ministerstva spravedlnosti, resp. její zdravotní správy, kde se již během výkonu trestu  odnětí svobody provádí  ochranné léčení a  to jednak  sexuologické  (t.č.  Kuřimi),  jednak protialkoholní a protitoxikomanické.

   Diagnostické ústavy pro děti a mladistvé

   Pedagogicko-psychologické poradny

   Poradny pro rodinu a mezilidské vztahy, event.  manželské a předmanželské poradny

2.2. Personální zajištění psychiatrických služeb

V psychiatrických zařízeních pracují psychiatři, kliničtí psychologové,   střední,   nižší   a   pomocní  zdravotničtí pracovníci,    sociální     pracovníci    s    vysokoškolským a středoškolským   vzděláním,   lékaři   jiných  odborností, rehabilitační  pracovníci,  fyzioterapeuti  a ergoterapeuti, arteterapeuti,  pedagogové, případně  i dobrovolní  a laičtí terapeuti a uživatelé služeb a j.

   U   vysokoškolských  pracovníků   se  předpokládá   vyšší specializace (pedopsychiatrie,  psychogeriatrie, sexuologie, drogové  závislosti,  klinická  psychologie).  I u středních zdravotnických  pracovníků ve  vedoucích a  specializovaných funkcích se požaduje specializace.

   Zvláštní  výcvikový  systém  se  předpokládá  pro získání kvalifikace k systematické psychoterapii.

   Navrhované   personální   obsazení   jednotlivých  služeb psychiatrické péče je uvedeno v tabulkách č.1 až 5.

   2.2.1 Odborné řízení na úrovni republiky, regionu,okresu.

   Odborné  řízení  na  úrovni  republiky  a  krajů  provádí skupina  v čele  s psychiatrem  (hlavním, krajským). Skupinu tvoří  zástupci  jednotlivých  oblastí  psychiatrie  a  typů zařízení.  Skupina  spolupracuje  se  zájmovými  skupinami v oblasti   duševního   zdraví   včetně   příbuzných  pacientů a pacientů samotných.

   2.3. Vzdělávání pracovníků v oboru

   2.3.1 Systém kvalifikačního vzdělávání

   Základní   způsobilost   získává   zdravotnický  personál především na středních, vyšších a vysokých školách. Pregraduální vzdělávání v oboru psychiatrie vychází z dokumentů World Psychiatric Association a World Federation for Medical Education.

   Psychiatři a lékaři  dalších oborů získávají kvalifikační specializaci  (atestaci)  předepsaným  způsobem.  Mimo to se podrobují   dalšímu   celoživotnímu   odbornému  vzdělávání. Psychologové  získávají  kvalifikaci  klinického  psychologa složením atestační zkoušky. Vysokoškolští pracovníci. Střední zdravotníci   získávají    odbornou   kvalifikaci   složením příslušných   zkoušek.  Další   zdravotničtí  pracovníci  se účastní celoživotně systematického vzdělávání.

   Přehled    kvalifikace   zdravotnických    pracovníků   v psychiatrii:

   Pracovníci   -   lékaři   s   vysokoškolským   vzděláním: psychiatři   včetně  pedopsychiatrů,   sexuologů,  odborníků dalších profesí medicíny

   Pracovníci -  jiní odborníci s  vysokoškolským vzděláním: kliničtí     psychologové,     logopédi,     fyzioterapeuti, ošetřovatelky, sociální pracovníci, speciální pedagogové

   Pracovníci  - odborníci  s vyšším  vzděláním: diplomované psychiatrické  sestry,  sociální  pracovníci, fyzioteraputi, ergoterapeuti

   Pracovníci  -  odborníci   se  středoškolským  vzděláním: zdravotní sestry, socioterapeuti.

   2.3.2  Celoživotní vzdělávání

   Všichni  odborní   pracovníci  jsou  povinni   se  trvale vzdělávat studiem odborných informací a absolvovat stanovený rozsah vybraných  vzdělávacích   akcí,   pořádaných   Institutem  pro vzdělávání zdravotnických  pracovníků, Českou psychiatrickou společností, Lékařskou komorou, pracovištěm případně dalšími akreditovanými institucemi. Systém vzdělávání  se řídí stavovskými předpisy České lékařské komory.

   2.3.3. Kvalifikační vzdělávání pro vedoucí lékaře

   Předpokladem   pro   výkon   vedoucí   funkce  (přednosta oddělení,   ředitel,  vedoucí   samostatného  oddělení)   je kvalifikační atestace I./II. stupně  a minimálně 5 let praxe v oboru.

   Předpokladem    pro   výkon    vedoucí   funkce   středně zdravotnických   pracovníků  (vrchní,   hlavní  sestra)   je ukončené  postgraduální  vzdělání   v  Institutu  pro  další vzdělávání  středních zdravotníků  a tři  roky psychiatrické praxe.

   2.3.4 Specializační vzdělávání

   Se uskutečňuje  podle Zákona a vyhlášky  o způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání.

   3. ROZVOJ A VÝVOJOVÉ TRENDY OBORU.

   3.1. Hlavní programy oboru

   Pro   jednotlivé  specifické   oblasti  psychiatrie  byly zpracovány detailní programy.

   Jde o následující skupiny nemocných:

- péče o psychogeriatrické pacienty,

- péče o děti a mladistvé s psychickými poruchami,

- péče o osoby se závislostí na alkoholu a jiných návykových     látkách,

- péče  o osoby  s dlouhodobou  závažnou psychickou poruchou     (převážně psychózy),

- péče o osoby s poruchou příjmu potravy,

- péče o  osoby s duševní poruchou,  které spáchaly trestnou     činnost.

   Detailní  programy  péče  o  tyto  skupiny  nemocných jsou uvedeny v příloze této koncepce.

   3.2. Priority výzkumu

   Mezi současné priority patří:

- rozšiřování, zpřesňování  hodnocení současného informačního     systému

- výzkum terapeutických a sociorehabilitačních metod  a hodnocení kvality,  efektivity a ekonomiky     jednotlivých služeb  a   programů  včetně   organizace     psychiatrických služeb

-  výzkum duševních poruch pomocí nových zobrazovacích metod

   Výzkum   se   uskutečňuje   na   pracovištích  Fakultních nemocnic, specializovaných výzkumných pracovištích, případně na zdravotnických pracovištích,  která disponují příslušnými kvalifikovanými odborníky.

   Zkoušení nových léků a jiné klinické studie se provádějí  podle Zákona o léčivech č. 149/2000Sb. se souhlasem SÚKL a příslušné etické komise.

   3.3. Systém kontroly kvality poskytované péče

   Odbornou  činnost  jednotlivých  zdravotnických pracovišť posuzuje   a   kontroluje    zřizovatel   a   u   nestátních zdravotnických zařízení  orgány Lékařské komory.  Mimo to se na kontrolní činnosti  podílí Všeobecná zdravotní pojišťovna prostřednictvím  revizních lékařů.  Psychiatrické léčebny  a jednotlivé nemocnice  zřizují ke kontrolní  činnosti dozorčí rady.   Nově   se   na   kontrole   podílí   i  ministerstvo zdravotnictví a krajské  zdravotnické orgány prostřednictvím hlavního a krajských odborníků a jejich odborné skupiny.

   3.4. Srovnání oboru se zahraničím

   V  porovnání s  vyspělými evropskými  státy je  naše péče o osoby s psychickými poruchami méně rozvinuta. Preferuje se lůžková péče, nedochází ke zvyšování lůžek v psychiatrických oddělení nemocnic na úkor lůžek v psychiatrických léčebnách, pomalu  se  rozvíjí  intermediární  péče. Percentuální podíl výdajů na psychiatrii je u nás nižší.

 Postupně vznikají  regionální sítě propojených služeb, tempo jejich vzniku je však dosud pomalé, nemá systémovou ani finanční oporu a vzdělávání pro komunitní péči není součástí vzdělávacího systému .

   Psychofarmakoterapie  je  na  dostatečné  úrovni,  i  když preskripci nových léků  (neuroleptik a antidepresiv) omezuje finanční  nedostatek.   Psychoterapeutické  postupy  doznaly rozšíření, zkvalitnění a rozšířila se nabídková forma.

   Personální vybavení  je omezené a to  zvláště u středních zdravotnických    pracovníků,   sociálních    pracovníků   a specializovaných nezdravotnických pracovníků.

   Spolupráce  s   rodinnými  příslušníky  nemocných   a  se samotnými nemocnými je doposud omezená.

   3.5. Očekávané trendy oboru

   Z  popisu,  porovnání  a  z  hodnocení  současného  stavu psychiatrické péče  u nás při  srovnání se světovými  trendy vyplývají  základní  vývojové  tendence,  které  předkládaná koncepce navrhuje a doporučuje:

- další integrování psychiatrie do zdravotnictví,

- zmenšování   a   odstranění   stigmatizovaného   postavení     psychiatrie a psychiatrických nemocných ve zdravotnictví     a ve společnosti,

- humanizace    a    zlepšení    materiálních   (stavebních,     hygienických,  kulturních)  podmínek  v  psychiatrických     léčebnách,

- rozvoj psychiatrických lůžkových oddělení v nemocnicích,

- rozvoj tzv.  intermediární péče (denní  stacionáře, domácí     péče,   návštěvní  služba,   chráněné dílny   a chráněné

    bydlení, kluby, svépomocné organizace),

- posílení role  a podíl na  rozhodování o poskytované  péči     nemocných a   jejich   rodinných   příslušníků,  podpora     svépomocných aktivit,

- respektování  osobní  důstojnosti  a  práv psychiatrických     nemocných,

- důraz  na spolupráci  všech odborníků,  podílejících se na     péči o osoby s duševními poruchami,  na  spolupráci mezi     jednotlivými    psychiatrickými  zařízeními    s   cílem

    dosáhnout kontinuity péče,

- spolupráce  se sektorem  sociální péče  a další mezioborová     spolupráce,

- výzkum  účinnosti jednotlivých  léčebných postupů,  výzkum     etiologických  faktorů,  ovlivňujících  vznik  a  průběh     duševních poruch,

- sledování ekonomických ukazatelů a jejich vývoj.

   3.6. Napojení na mezinárodní aktivity

   Pokračovat v dosavadní spolupráci se

Světovou zdravotnickou organizací (WHO),

Světovou psychiatrickou asociací (WPA),

Evropskou psychiatrickou asociací (EPA),

Světovou federací duševního zdraví (WFMH),

Evropskou unií (EU),

Mental Health  Europe – Santé Mentale Europe  (MHE-SME).

   3.7. Popis hlavních problémů oboru

 

   Prudký rozvoj ambulantních služeb a vznik psychiatrických oddělení nemocnic nastal v 50.-70. letech.

   Od 60.  let našeho století se  počet psychiatrických lůžek v léčebnách pohyboval kolem 150/100.000 obyvatel. Vzdor všem plánovacím snahám  se snižoval pouze nepatrně.  Až v r. 1990 v souvislosti  s  transformací  společnosti  a zdravotnictví počal klesat a v současnosti se blíží 100/100.000 obyvatel.

   Naopak  lůžka  na  psychiatrických  oddělení  nemocnic se rozšiřovala z 8/100.000  v r. 1960 na 11/100.000  v r. 1995. Stále ale  zůstává nemalá část akutní  psychiatrické péče na bedrech  psychiatrických   léčeben,  z  nichž   některé  pro kvalitní diagnostikou nejsou přiměřeně vybaveny.

   Průměrné využití lůžek od r. 1985 postupně klesá a to jak v psychiatrických   léčebnách,    tak   na   psychiatrických odděleních nemocnic. Průměrná ošetřovací doba se zkrátila na 80   dní   (psychiatrické   léčebny),   resp.   na   30  dní (psychiatrická oddělení).

   Počty  ambulantních  psychiatrů  plynule  stoupají  od r. 1960  z  1,0  na  4,5/100.000  obyvatel  a úměrně se zvyšuje i počet ambulantních vyšetření.  Ovšem stále existuje značný rozdíl  mezi   městy  a  venkovem   v  pokrytí  ambulantními psychiatrickými službami. Vývoj  počtu lékařů, pracujících v AT  (alkohol,toxikomanie)  ordinacích   od  r.  1990  prudce poklesl ke  škodě nemocných se závislostmi  na alkoholu a na jiných návykových látkách.

   Projevuje se  nedostatek sociálních pracovníků,  kteří po roce 1990 prakticky odešli z ambulantní psychiatrické péče.

   Intermediární péče (denní sanatoria, chráněná pracoviště, kluby  nemocných,  chráněné  formy  bydlení)  počala  u  nás vznikat prakticky až v r.1981. Od té doby se postupně pomalu rozvíjejí   stejně   jako   spolupráce   s  nezdravotnickými institucemi.  Ovšem  tyto   nové  formy  psychiatrické  péče vznikají   obtížně,   protože   nemají   tradici   a  jejich financování není vymezeno.

   Psychiatrické  léčebny  jsou  ve  značné  míře  stavebně, technicky a hygienicky zanedbané  a řada pavilonů neodpovídá současným standardům.

   Psychiatrické    léčebny   nemají    dostatek   středních zdravotnických  pracovníků, sociálních  pracovníků a  jiných odborných pracovníků

   Psychiatrie  a  psychiatričtí  pacienti  mají stále ještě v očích  zdravotníků a  celé společnosti  zhoršenou pověst i když se stigma duševní choroby pozvolna zmenšuje.

   Hospitalizace osob s duševní  poruchou v ochranné ústavní léčbě, a  to zvláště osob  kriminálních a nespolupracujících v léčbě,  zhoršuje  prostředí  a  ovzduší  léčeben, narušuje léčbu ostatních nemocných a zhoršuje stigma psychiatrie.

   3.8 Připomínky a návrhy pro zlepšení stávající organizace          odborných služeb

(1)  Prosazovat  funkční   propojení  všech  složek  péče o osoby  s  duševními  poruchami  a  spolupráci  se  sociálními službami.

(2) Zřizovat   plánovitě  nové  služby   podle  schválené koncepce s  převáděním akutní lůžkové  psychiatrické péče do psychiatrických  oddělení  nemocnic,  s  důrazem na budování ambulantních  a  intermediárních  služeb  (denní  sanatoria, krizová  centra,  chráněná   pracoviště,  chráněné  bydlení, kluby). Na zřizování psychiatrických služeb se budou podílet odborníci, veřejná správa, zdravotní pojišťovny, uživatelé péče a jejich rodinní příslušníci.

(3) Vyvolat diskusi o legislativních  otázkách v psychiatrii (přijetí do ústavní péče bez souhlasu nemocného a léčení bez souhlasu nemocného, způsobilost k právním úkonům, předávání do jiné zdravotnické péče).

(4) Dále propracovávat standardy  psychiatrické péče a to: terapeutické  a  rehabilitační,  kvalifikační  standardy pro zdravotnické pracovníky v  psychiatrii, standardy pro provoz jednotlivých typů psychiatrických zařízení.

(5)   Vytvořit  systém  a  nástroje  pro  hodnocení kvality psychiatrické péče.

(6)  Zlepšit  stavební,  technické  a  hygienické podmínky v psychiatrických  léčebnách  a  to  zvláště  na  odděleních geriatrických a na odděleních uzavřených.

(7)   Podílet  se   s  Geriatrickou   společností  ČLS  na vypracování koncepce gerontopsychiatrické péče.

(8)  Podporovat  diferencovanou  péči  o  osoby  závislé na alkoholu  a  jiných  návykových  látkách  a  to  zvlášť  pro alkoholickou a nealkoholickou závislost.

(9) Orientovat  pedopsychiatrickou   péči  na   prevenci závislostí u dětí a mladistvých.

(10) Vytvořit  systémem tzv. veřejné péče  sít zařízení pro výkon ambulantního ochranného léčení.

(11) Obnovit  síť  ordinací   AT  pro  prevenci  a  léčbu závislostí na celém území 4eské republiky.

(12)  Vytvořit funkční systém výkonu ochranného léčení.

(13) Vybudovat  specializovaný  detenční  ústav pro osoby v ústavním ochranném léčení, které v léčbě nespolupracují.

  (12)    Podílet   se    na   systému    vzdělávání   všech (vysokoškolských    i     středoškolských)    zdravotnických pracovníků v psychiatrii.

Přílohou této koncepce jsou programy pro vybrané skupiny psychiatrických pacientů, vyžadujících specializovanou péči:

-         psychogeriatrický program

-         program pro pacienty pedopsychiatrické a adolescentní

-         program pro osoby  s návykovými nemocemi

-         program pro dlouhodobě duševně nemocné

-         program pro nemocné s poruchami příjmu potravy

-         program pro nemocné pachatele trestné činnosti (forenzní psychiatrie) 

 

 

 

Praha 14. listopadu 2001

07.11.2008 10:47:23
cykloturistika
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one